Jednou za čas se stane, že herec narazí na filmovou mezeru, ať už hraje řadu soudců nebo je stále dokola obsazován do role učitele. Není to něco, co by herci nutně chtěli dělat, ale pokud jste pracující charakterní herec, někdy se to tak prostě vyvrbí.
Rory Kinnear našel jednu z těchto mezer a je to pěkný oříšek: Během posledních šesti let si britský herec zahrál více postav v jedné inscenaci hned čtyřikrát. V Penny Dreadful si zahrál Johna Clarea a Stvůru, v Our Flag Means Death dvojici námořnických dvojčat a v Inside No. 9 další dvojici dvojčat.
Kinnearův nejnovější počin s mnoha tvářemi je možná nejpůsobivější. V nejnovějším filmu Alexe Garlanda Muži Kinnear ztvárnil "devět nebo deset" různých postav, z nichž každou si podle svých slov dlouho připravoval a rozvíjel. Každá z Kinnearových postav představuje stále reálnější hrozbu pro zdravý rozum a živobytí Harper, která po smrti svého bývalého manžela přijela do venkovského městečka, o němž si myslí, že je idylické. Kdybychom chtěli říct víc, zkazili bychom si film a zároveň bychom udělali medvědí službu Garlandovým Mužům, kteří si libují ve vrstvách naturalismu, genderové politiky a hororu. Stačí však říct, že všechny Kinnearovy postavy jsou pekelně děsivé.
Rory Kinnear: Chtěli by, abyste hrál všechny mužské role kromě jedné. "Myslím, že jsem si ani nepřečetl "kromě jedné", když jsem to četl poprvé, takže jsem byl trochu zklamaný, že po mně nechtěli, abych hrál i přítele.
To každého zaujme. Když si to pak přečtu a vidím, že hraní všech těch rolí má smysl, a ne že je to jen taková estráda nebo snaha předvést své herecké schopnosti nebo jejich nedostatek ... Chtěl jsem se ujistit, že to něco znamená nebo že to má nějaký důvod. Tak nějak jsem cítil, že ano, a když jsme to s Alexem probírali, zdálo se mi, že si velmi dobře rozumíme, a mohl jsem říct, že ta moje mnohost má nějaký větší smysl než to, že diváci odcházejí a říkají si: " Co to hrál za postavy. "Tak jsem věděl, že jsem pro to.
Je to také počtvrté za posledních šest let, co hrajete více postav v jednom projektu. Proč si myslíte, že jste se dostal právě do této niky? Je to poměrně specifická oblast.
Nevím.
První byl Penny Dreadful. V něm jsem hrál Frankensteinovo stvoření, ale v rámci epizody jsem hrál i toho, kdo byl stvořením před smrtí. Pak se také proměnil v Satana a Lucifera, jestli si to dobře pamatuju. Všichni byli v jedné vypolstrované cele. To bylo ale poprvé, co jsem to dělal, a vím, že John Logan tu epizodu napsal opravdu pro mě a Evu Greenovou, takže možná chtěl, aby se ve mně něco protáhlo, nevím.
Hrál jsem v předchozím seriálu Inside No. 9, kde jsem hrál oddělená jednovaječná dvojčata, která se liší od dvojčat, jež jsem hrál v seriálu Our Flag Means Death.
Rád bych řekl, že je to proto, že lidi inspiruje moje pružnost, ale možná je to jen proto, že jsem levný.
Jak jste si našel cestu k jednotlivým postavám svých mužů? Byly některé těžší než jiné?
Věděla jsem, že se od sebe musí odlišovat, a Alex mi jasně řekl, že nechce, aby to byla nějaká protetická show. Chtěli jsme, aby to vycházelo z hereckých výkonů.
Je zřejmé, že některé postavy toho nemají moc co říct, takže jsem věděl, že jedinou možností je udělat to, co dělám s každou rolí, kterou hraji, a vytvořit si příběh. Na základě životních zkušeností a různých vlivů, které na postavu působí, si ji vytvoříte tak, že když se s ní jako divák setkáte, víte, kdo to je.
Jakmile jsem ty životopisy napsala, poslala jsem je Alexovi a ten je pak poslal Lise [Duncanové] a Nicole [Staffordové], vedoucí kostýmů a vedoucí účesů a make-upu, a tak jsme si to vyměňovaly. Nepsala jsem: "Myslím, že vypadají takhle," protože jsem věděla, že to je spíš jejich dovednost než moje, ale řekla jsem: "Tohle je ten člověk. Tohle je místo, odkud pochází. Tohle je jejich vztah k rodičům," a tak podobně. Pak se vraceli s různými nástěnkami nálad a vzhledovými tabulkami, jak si představují vývoj věcí.
Farář nosí kontaktní čočky a je jediný, kdo to dělá. Na těch kontaktních čočkách bylo něco, co mě jako Roryho z obrazovky trochu zakrývalo v trochu temnějším světle.
Bylo to trochu jako "hodíme to proti zdi a uvidíme, co se přilepí", ale vždycky jsem si uvědomoval, že se chci spíš ujistit, že se budu držet toho, kým jsou uvnitř, než abych se příliš staral o to, jak vypadají navenek.
Jedna věc je hrát několik různých dospělých mužů, ale film také používá některé CGI triky, aby z vás udělal dítě. Je rozdíl v tom, jak se pohybuje dětská tvář, a v tom, jak může reagovat tvář dospělého?
No, je tu určitý prvek přenechání věcí na důvěře lidem, kteří budou dělat práci po vás. Nechápu úplně, jak se to všechno dělá. Byl jsem tak nějak seznámen s tím, co musím udělat a co se bude dělat. Takže způsob, jakým jsem hrál toho kluka, byl podobný tomu, jak jsem hrál kohokoli jiného. Vstřebáváte, kdo je, jaké má vlastnosti a osobnost, a pak se chováte s druhou osobou naproti vám.
Četl jsem článek v časopise Screenrant, kde psali, že "jak už to u Kinneara bývá, podařilo se mu vytvořit člověka, který je zároveň velmi nepříjemný, a přesto je téměř nemožné od něj odvrátit zrak...".
To je ale náhrobek!
Ve své kariéře jsi hrál s mnoha hroznými chlapy. Čím si myslíte, že to je, že se na vás castingoví režiséři a dokonce i diváci dívají a říkají si: "Ten chlap je příšerný. "
Myslím, že u některých hnidopichů, které jsem hrál, jste potřebovali, nebo jste alespoň chtěli, aby publikum reagovalo ambivalentně, jeho pocity byly komplikované, zatímco já tvrdím, že jsem vlastně docela milý.
Nevím, proč mě v podstatě obsazují, ale myslím, že je to často spíš pro tu příjemnost než protivnost. Slova dělají skutečnou ošklivost, ale možná moje cherubínská duše to divákům komplikuje.
Vždycky raději pracujete s dobrou duší, která umí hrát špatně, než se špatným člověkem, který je prostě hrozný herec.
Na place je to určitě jednodušší.
Na začátku filmu je scéna, která je téměř úplně němá a my jen vidíme Harper, jak zkoumá svět přírody - a pak se začne bát svého okolí. Aniž bych chtěl prozradit příliš, řeknu, že se v té scéně objevujete, ale jste tam také tak trochu přítomný. Co pro vás tato scéna znamenala?
Máme velké štěstí, že Jessie hraje tuto roli, protože si myslím, že by dokázala unést celý film o mlčení. Myslím, že když máme těch 12 minut bez replik, můžeme se do Harper, jejího příběhu a toho, kým je, opravdu ponořit a vidět ji na pozadí přírodních živlů.
Film je jakýmsi postupným nánosem událostí a interpretací. Způsob, jakým se ke konci stává více halucinogenním a šíleným, je ten pocit, že se z těchto interakcí, které má, vytváří dynamika. Takže jí musíte dát prostor, aby se nadechla a pokusila se rozpomenout, než uvidíte provokace nebo způsob, jakým je nucena reagovat, aby se ochránila.
Jako žena, která se na film dívala - a viděla jsem, že se to opakuje v recenzích psaných ženami - jsem cítila Harperovu hrůzu na velmi specifické úrovni, protože vím, co to znamená nebo jaký je to pocit, když jste sami v domě nebo se musíte dívat za sebe, když jdete sami. Chápu, proč by mělo být niterně děsivé uvědomit si, že jste jediná žena na míle daleko.
Jak jste se snažil pochopit tento pocit a jak ho podle vás pochopil Alex?
Bylo to ve scénáři a věděli jsme, o jakém pocitu Alex píše, ale také jsme si před natáčením dva týdny v podstatě povídali, přičemž většinu času jsme seděli já, Alex a Jessie v obýváku jeho otce a povídali si o našich osobních zkušenostech. Ze scénáře se dalo vytěžit hodně, co v nás vyvolal a jaká témata inspiroval.
Myslím, že jsme si vždycky uvědomovali, že tento film je o Harper a jejím zážitku po traumatické události na konci toho, co vnímáme jako zneužívání v jejím vztahu. Všechny její interakce jsou viděny prizmatem této skutečnosti.
Nemyslím si, že film nutně říká: "Nejsou všichni muži kreténi? ", ale určitě se to může stát po traumatické události. Je to způsob, jakým jsme citlivější na opakování traumatu, a proto, jak se chráníme po traumatu? Myslím, že to byly věci, které jsme zachycovali a snažili se je uvést v život.
Aniž bych prozradil cokoli, řeknu, že poslední scény filmu jsou dost brutální a že jste v nich měl hlavní roli. Jaký to pro vás byl proces, protože jsem četl, že jejich natáčení trvalo týden, což je docela dlouhá doba na to, abyste si tím vším prošel.
Byl nezvykle chladný duben, a když se objevil Zelený mužík, bylo to sedm a půl hodiny líčení. Takže jste odvedli celodenní práci ještě předtím, než váš pracovní den začal. Ale myslím, že si můžete sednout a zavřít oči, to je v pohodě.
V průběhu týdne jsem si uvědomil, že pohoštění, které mi bylo nabízeno, bylo stále příjemnější a příjemnější, což znamenalo, že produkce zjevně nese vinu za to, čím mě vystavuje.
Poslední otázka: Otázka: Lidem se velmi líbila píseň Our Flag Means Death, na které jste se podílel. Co si myslíte o ohlasu na toto představení? Řekl bych, že se vaše postavy nemohou vrátit do druhé série, ale vzhledem k tomu, o čem jsme právě mluvili, člověk nikdy neví. Jste muž mnoha tváří.
Přesně tak. Mohli by mít trojčata, kdo ví?
Skvěle jsem se u toho bavil. Bylo to tak neuvěřitelně silné a zároveň velké obsazení. Byla to taková legrace vidět všechny postavy v průběhu času, protože jsem dělal jednu z těch rolí, kde se střídáte. Děláte jeden den v týdnu nebo dva dny v týdnu, ale všichni ostatní zdánlivě pracují pořád, takže jsem se cítil trochu provinile. Ale viděl jsem, jak se během natáčení vyvíjí jejich porozumění postavám a dynamika ve štábu. Takže mi to přišlo skvělé.
Je tak otevřený a inkluzivní. Byl jsem opravdu nadšený, zejména kvůli tvůrci [Davidu Jenkinsovi], ale i kvůli zbytku hereckého obsazení, protože se zdá, že to mezi lidmi našlo odezvu. Tady ve Velké Británii se to ještě nepromítalo, takže se to všechno lámalo podle toho, co jsem slyšel, ale jsem nadšený, že se to tak dobře ujalo a že si to našlo místo v lidských srdcích.
