Patton Oswalt je dobrý táta. Jeho postava ve filmu Mám rád svého tátu rozhodně není. Oswalt hraje Chucka, prolhaného otce, který když zjistí, že si ho syn zablokoval na sociálních sítích, uchýlí se k vytvoření profilu podle půvabné mladé ženy, kterou potkal v bistru. Jako "Becca" naváže se svým synem konverzaci. Jedna věc vede k druhé a Chuck najednou uvízne ve falešném vztahu, ze kterého se nemůže vymanit, aniž by riskoval, že ho syn nadobro vyškrtne ze svého života.
Myslíte si, že je to trapné? Zvažte tohle: Děj filmu Miluji svého otce je založen na scénáristovi
Patton Oswalt: Vzpomínám si, že jsem dostal scénář a nejprve jsem na něj reagoval filmově, protože byl strukturovaný a příběh byl vyprávěn. Mělo to tu skvělou vlastnost, kterou na filmech miluju, a sice: "Jak to sakra dokážou? " To je věc, která mě nadchne.
Když jsem se s Jamesem seznámila a začali jsme spolu mluvit přes Zoom, řekl mi více o svém otci a matce a o všech jejich vztazích. Tehdy jsem si řekl: "Musím to udělat. "
Dialogy ve filmu jsou skvělé, protože opravdu plynule přecházejí ze skutečné konverzace do textové řeči. Je to docela okouzlující.
Našli opravdu chytrý způsob, jak ji vybudovat a zosobnit prostřednictvím Beccy a úžasného výkonu Claudie Sulewski. Hraje Franklinovu ideální verzi toho, jak chce, aby reagovala a jak chce, aby mluvila, i když ona jen říká to, co já píšu.
Myslím, že to dělá spousta z nás, když čteme sociální média nebo píšeme zprávy. Představujeme si skloňování, které tam není.
Pro mě jako rodiče je zajímavé, když se na tento film dívám teď, a když se na něj dívám já jako dvacetiletý. Snažila jsem se vzpomenout si na dobu, kdy jsem si uvědomila, že moji rodiče jsou jen lidé, kteří se rozhodují, nebo dokonce jen lidé.
To může být děsivý okamžik. Vzpomínám si, že když jsem vyrůstal, měl jsem několik přátel, kteří si museli uvědomit: "Moji rodiče jsou v mnoha ohledech stále tak trochu teenageři. Nejsou konečnou autoritou v těchto věcech a jsou stále velmi, velmi proměnliví a stále procházejí změnami. " Člověk chce, aby to bylo stabilní, takže když mu to někdo vezme, připadá mi to jako univerzální zkušenost, alespoň pro mě.
Přiměla vás práce na tomto filmu přemýšlet o vlastní dceři nebo o tom, jak s ní mluvíte o soukromí na internetu, bezpečnosti a o tom, co sdílíme online?
O tom jsme už mluvili, protože každý rodič vidí, jak se to nabaluje a ubírá velmi špatným směrem. Naší dceři je 13 let. Nemá telefon a ještě se neprojevuje na sociálních sítích.
Chceme tomu zabránit co nejdéle, protože v těchto letech v divočině se formuje vaše osobnost. Protože spousta dětí je od útlého věku natáčena nebo vysílána, nechávají se formovat dobou, ve které žijí, a pak se v té době zaseknou.
Každý by měl mít možnost dělat špatná rozhodnutí, aniž by vás někdo sledoval nebo soudil a aniž by to bylo trvale zaznamenáno.
Definice toho, co znamená navázat s někým kontakt, se za posledních zhruba deset let tak dramaticky změnila, že si kladu otázku, zda dnešní děti vůbec mají stejnou definici toho, co to znamená, jako jsme měli my.
Bohužel si myslím, že v mnoha interakcích na sociálních sítích se objevuje prvek fantazie, protože si to v duchu píšete jako scénář. Myslím, že se to stává i při osobních interakcích. Ale zejména na internetu chcete, aby to probíhalo určitým způsobem, chcete určitou reakci, chcete určitý způsob vyjadřování, a když se to odchýlí od scénáře, který jste si vytvořili v hlavě, může vás to zavést na špatné cesty. Snaha přimět realitu, aby odpovídala vašim představám nebo ideálu, může být nakonec docela nebezpečná.
Jak se to projevilo ve vašem vlastním vztahu k sociálním médiím? Nejste imunní vůči jejich kouzlu. Používáte je a v jistém smyslu je to součást vaší práce.
Každý, kdo říká: "Nikdy jsem nečetl komentáře" - ano, četl. Ale trvá dlouho, dlouho, než si uvědomíte: "Počkat, na komentářích vlastně nezáleží. " Prostě si dělejte to svoje a dejte to tam.
Myslím, že si tím ale musíte projít. Je to jako když Ram Dass říká: "Jak se zbavit svého ega? Nejdřív musíte mít ego, abyste se ho mohli zbavit. "Nesnažte se na to jít před skutečností. Nechte se těmi dírami projít, nechte se pozorovat, jak vám to kazí spánek, jak vám to kazí práci, a pak si skutečně uvědomte: " Počkejte. Na tomhle záleží. "
Mám zkratku v tom, že vidím spoustu interakcí na internetu a spoustu komentářů k různým věcem, ale když pak vyrazíte do reálného světa jako standup v divadlech, uvědomíte si: "Nic z toho, co se děje na internetu, nic neovlivní. Moji trollové si nekupují lístky na moje představení. Tohle vůbec neovlivňuje mou kariéru. "
Proto se budu snažit, aby naše dcera byla co nejdéle offline. Přesto mě vždycky trochu rozčiluje, když starší generace říká mladší generaci: "Tohle jsou chyby, které jsem udělal já, takže je nemusíte dělat. " Vím, že lidé mají nejčistší srdce, když to říkají, ale budete muset nechat ostatní generace, aby dělaly své vlastní chyby. Musí si to vyzkoušet na vlastní kůži. Je to na nic, ale musí to udělat.
Ale pro rodiče je to těžké. I to je ve filmu: jak nechat své dítě vyrazit do světa a nepomoci mu, i když víte, že nejde správnou cestou?
Jo, ale co je naznačeno - nikdy to není řečeno explicitně -, ale ty sračky, kterými Franklin prochází, jsou kvůli mně. Já jsem ten, kdo mu už dávno předtím vyřízl půdu pod nohama, i když se neříká, co konkrétně jsem udělal. Je jasné, že jsem to v některých ohledech hodně posral.
Takže to, co dělá moje postava - a myslím, že to dělá hodně lidí -, je, že se zpočátku nezajímá o Franklina. Myslím, že Chuckovi záleží na tom, aby vypadal jako ten hodný a aby lidé říkali: " Máš tak dobré úmysly a tak moc se snažíš. "Trvá mu dlouho, než si skutečně řekne: "Teď mi záleží jen na Franklinovi a ne na sobě. "Bohužel je tato postava tak v prdeli, že to udělá až v poslední minutě.
Film I Love My Dad zvítězil na festivalu South by Southwest v soutěži hraných filmů. S čím si myslíte, že se lidé ve filmu spojují? Myslíte, že v něm vidí sami sebe?
Myslím, že spousta lidí vidí, že sociální média můžete nenávidět, ale musíte být velmi vnímaví, co je na nich špatného, protože nezmizí. Raději byste měli najít způsob, jak ji učinit lidskou a zdravou, protože nemůžete jen tak říct: "No jo. "
To je jako říct: "Nepoužíváme telefon. "Je pozdě. Telefon je součástí naší krajiny. Používáme ho, tak jak ho používat tak, aby neničil lidi?
Stejné je to se spalovacím motorem. Proto se teď najednou všechny firmy předhánějí ve výrobě elektromobilů, protože samozřejmě čekaly do poslední chvíle, protože to dělají všichni. Budou muset něco opravit, jinak nebude co opravovat.
V roce 2009 jsi sklidil velké uznání za film Big Fan a dalo by se říct, že mezi tvou postavou Paula ze Staten Islandu a Chuckem ve filmu I Love My Dad je jistá podobnost. Oba jsou to kluci, kteří v určitém ohledu nezapadají do reality, a oba jsou svým způsobem smutní. Připadá vám to spravedlivé?
Oba jsou zklamaní z reality, protože je nečiní bez námahy hrdiny a šťastnými. Jsou uraženi, že na štěstí se musí trochu pracovat, a nemyslím si, že se to někdy naučí.
Všichni takové lidi známe a jsou opravdu smutní, protože v jistém smyslu cítí, že loď pro ně odplula, a přitom mají před sebou ještě desítky let života. Člověk si říká, jestli na to někdy přijdou.
Opravdu doufám, že ano.
